Co to je?

Takto reaguje většina nepejskařské i pejskařské veřejnosti při zaslechnutí podivného slůvka, které na první pohled (nebo spíš poslech) nedává význam. „Agility“ znamená podle anglického slovníku „čilost“ nebo „hbitost“ a pro ty, kdo se agility věnují, má ještě další význam; úžasnou zábavu a mnoho chvil strávených se čtyřnohými kamarády. A co to tedy agility je? Jedná se o relativně mladý kynologický sport, který vznikl jako menší alternativa parkurového skákání koní. Prostě si představte zmenšený koňský parkur, na kterém běhají psi. ( S tím rozdílem, že psi mají zařazeno několik překážek navíc, např. slalom nebo tunely, a že psovod na pejskovi samozřejmě nesedí). Agility se poprvé představilo v Anglii na Cruftově výstavě v roce 1978 a lavinovitě se rozšířilo po celém světě. Jeden ze zakladatelů – J. Gilbert letos posuzuje Mistrovství světa kříženců a první ročník paraagility , které se koná na podzim v Maďarsku.

V České republice agility existuje již přes deset let. V současnosti u nás existuje mnoho míst, kde se agility trénuje. Ročně se koná několik desítek závodů, v létě probíhají výcvikové tábory, Klub agility ČR pravidelně pořádá Mistrovství republiky, Mistrovství republiky mládeže, letos v naší republice proběhne i první ročník Mistrovství Evropy juniorů. Český reprezentační výběr se pravidelně zúčastňuje Mistrovství světa a dá se napsat, že úspěšně.

Takže, co to vlastně je agility?
Je to zábava (nebo sport, jak chcete), kdy psovod s pejskem překonávají parkur postavený z různých překážek. Pes skáče, prolézá tunely a přebíhá přes kladinu, psovod běží trať s ním, nesmí se však pejska ani překážek dotýkat, nesmí mít dokonce nic v ruce. Psovod může psovi pomáhat pouze a jedině slovními pokyny a pohybem svého těla. Jedna z definic, které kdy spatřily světlo světa říká o agility, že je to hbitost na šesti nohou . (Dalo by se asi polemizovat, jestli ty dvě nohy psovoda jsou vždycky hbité, ale nechme to být).

Trať agility
Je sestavena z překážek skokových (jednoduchá skoková překážka, proskokový kruh, skok daleký, dvojité skoky…) , probíhacích (pevný a látkový tunel, slalom) a zónových (kladina, houpačka, šikmá stěna), občas bývá zařazen také stůl. Překážky jsou nakombinované podle fantazie rozhodčího, existují samozřejmě určitá pravidla, která rozhodčí musí při stavbě trati respektovat. Celá trať má od dvanácti do dvaceti překážek, měří 120 až 200 metrů. Parkur je plocha 20 krát 40 metrů, na které je postavená trať, na závodech je celý prostor ohrazen páskou nebo plůtkem. V době, kdy na trati běží tým ( tj. pes a psovod ), se na parkuru nesmí pohybovat další psovodi a psi. V celém ohrazeném prostranství je kromě startujícího psovoda a jeho pejska pouze rozhodčí a dále pomocníci (někdo, kdo zapisuje výsledky, časoměřič, pomocníci zvedající spadlé tyčky apod.).

Na závodech se každému závodícímu týmu počítají trestné body a čas. Podle těchto dvou kritérií se pak vytvoří celkové výsledky, přičemž rozhodující je počet trestných bodů, čas rozhoduje o umístění pouze mezi týmy, které mají stejně trestných bodů. Pejskové jsou rozděleni do tří velikostních kategorií (toto rozdělení platí od 1.1. 2002, do té doby se u nás závodilo ve dvou kategoriích). Nejmenší kategorie je small (výška psa v kohoutku do 34,99 cm), prostřední - medium má rozsah 35 cm – 42,99 cm, pejsci od 43 cm výš spadají do kategorie large . Pro tyto tři kategorie se staví rozdílná výška skokových překážek, proskokového kruhu, liší se také skok daleký, šikmá stěna a výška stolu. Kromě tohoto základního členění podle velikosti pejsků (používají se zkratky SA – small agility, MA – medium agility a LA – large agility) se také závodící dělí do výkonnostních tříd. Všichni psi na začátku startují ve třídě A1. Pokud splní určitá kriteria ( 3 x zaběhnutá zkouška na výbornou, tj. maximálně 5,99 trestného bodu), mohou postoupit do třídy A2. Pokud nechtějí přestupovat, mohou dále závodit v A1 (podle tříd se mění obtížnost tratí, pro A1 se staví jednoduší parkury než pro vyšší výkonnostní stupně). V A1 může tým zůstat pouze rok po složení třetí zkoušky A1 na výbornou. Přestup do třídy A2 tedy proběhne kdykoliv od třetí složené zkoušky A1 na výbornou do jednoho roku. Pokud někdy v této době tým nepřestoupí sám, je přeřazen. Ve třídě A2 opět závodí tým tak dlouho, dokud nesplní kriteria pro přestup do vyšší třídy – A3. A3 je elitní třída, týmy do ní přestupovat nemusí ani tehdy, splní-li kriteria ( opět 3 x splněná zkouška A2 na výbornou, ovšem bez trestných bodů a u dvou různých rozhodčích). Pokud psovod zažádá o přestup do A3, musí doložit splnění kritérií. Když je všechno v pořádku, dostává tým kartu A3 a jeden rok má právo startovat ve třídě A3. Pokud během roku obhájí svou výkonnost, opět může zažádat a pobyt v A3 tak prodloužit. Týmy, které nezažádaly nebo se neudržely v A3 spadají opět do třídy A2. Do třídy A1 se tým nemůže už nikdy vrátit.Na závodech pak týmy startují podle velikosti a výkonnosti rozděleně, např. SA3, LA2, MA1. Písmeno udává velikost, číslo výkonnost.

Kromě zkouškových parkurů se na závodech také běhají tratě otevřené (tzn. vždy pro jednu velikost dohromady, bez ohledu na výkonnost). Tyto tratě buď obsahují zónové překážky (kladinu, šikmou stěnu, houpačku) a stůl , pak se ji říká agility nebo neobsahují zónové překážky a to jsou jumpingy. Mimo tyto soutěže může pořadatel zorganizovat i jiné, občas se vyskytují různé hry, které nutí psovoda přemýšlet a namáhat mozek nebo naopak přejí hlavně rychlým pejskům. Hry bývají vítané hlavně začínajícími psovody nebo psovody se začínajícími psy, protože umožňují trénink neznámých překážek a prostředí ještě před oficiálními běhy.

Cesta vedoucí od pejska – začátečníka ke zkušenému závodníkovi bývá dlouhá a pracná, ale věřte, že to stojí za to.